Koaxiální kabel je vhodným přenosovým médiem nejen pro anténní svody, ale i pro datové přenosy. Historie – počátky datových sítí V první etapě vývoje počítačových sítí se koaxiální kabel využíval jako společné sdílené médium pro všechny připojené počítače. Data vyslaná z jednoho počítače byla tímto kabelem distribuována ke všem ostatním počítačům. Každý z nich tedy „naslouchal“ celé komunikaci a musel si z ní vybrat jen to, co mu bylo adresováno.
Optické přenosové systémy jsou založeny na přenosu informace světlovodným vláknem. Jako zdroj světla se využívají laserové diody, na druhém konci vlákna pak je vhodný fotodetektor. Světelná vlákna Podle použitého materiálu rozlišujme optická vlákna na skleněná a plastová, přičemž kvalitnější jsou skleněná. Podle tloušťky světlovodného jádra se vlákna dělí na mnohovidová a jednovidová. Vysokorychlostní datové spoje využívají přednostně jednovidová vlákna, které jsou sice výrobně náročnější, ale dosahují velmi nízkého optickéh útlumu
Princip činnosti Multipřepínač je zařízení, které se vřazuje mezi konvertor a satelitní přijímač. Z hlediska přijímače se multipřepínač chová jako univerzální přepínatelné LNB, čili poskytuje právě tu satelitní mezifrekvenci, o jakou přijímač požádá příslušnými řídicími povely. Každý přijímač zapojený v systému má přístup ke všem vysílaným programům družice, a to je hlavní výhoda multipřepínačového řešení. V případě rozvodu více družic se multipřepínač vůči přijímači chová jako soustava několika LNB přepínaných DiSEqC přepínačem. Opět
Systém DiSEqC navržený společností EUTELSAT poskytuje metodu řízení širokého spektra zařízení a příslušenství připojeného k satelitnímu přijímači. Zkratka DiSEqC znamená Digital Satellite Equipment Control. K vytvoření DiSEqC datových bitů a zpráv a k jejich přenosu kabelem je užita amplitudová modulace 22 kHz (o amplitudě přibližně 0,6 V). V principu je datový bit logická 1 reprezentován burstem 22 kHz tónu dlouhým 0,5 ms následovaným mezerou 1 ms a datový bit logická 0 je reprezentován burstem dlouhým 1 ms následovaným mezerou 0,5
Myšlenka použít umělý satelit Země pro komunikační účely se objevila poprvé ke konci druhé světové války. Britský matematik a scifi autor Arthur C. Clarke navrhl umístit komunikační satelit na geostacionární dráhu ve výšce 36000km nad rovníkem, odkud může pokrýt až 40% zemského povrchu televizními a radiovými signály. Ty pak mohou být zachycovány nesčíslným množstvím přijímacích stanic v dané oblasti. Satelit pohybující se po geostacionární dráze nad rovníkem se otáčí okolo